Napsala: Bc. Lenka Černá, zakladatelka metody Emočních rovnic 

Období od narození až po 12 let našeho života je tím nejzásadnějším pro náš emoční vývoj. Pokud chcete odhalit skutečné kořeny vašich nepříjemných pocitů a toužíte odhalit své kořenové nastavení, vraťte se právě do tohoto období. Možná máte pocit, že už si z dětství tolik nepamatujete, ale nebojte se, až začnete o rodičích mluvit, na vědomí se vám začnou drát vzpomínky, o kterých jste ani nesnili. Pokud v dobrém, jedině dobře.

Někteří lidé, kteří za mnou přicházejí s psychickými problémy, tvrdí, že si z dětství nic nepamatují. Pro mě, jako terapeuta, je to jasná známka toho, že se během této doby děly negativní události. Naše psychika má totiž tendenci vše nepříjemné zatlačit do těch nejhlubších “šuplíků”. Chce nás tak ochránit od bolesti, které jsme během těchto okamžiků  zažili.

Vznik Emočních rovnic – Dítě cítí nedostatek lásky od rodičů

Každý z nás chce být milován, nemyslíte? Láska je tou nejvyšší emocí, kterou můžeme během života prožívat a já osobně si myslím, že hlavně my ženy bez lásky usycháme. Nebudeme zde dnes rozebírat, co konkrétně v těle je zodpovědné za prožívání emoce lásky, jestli je to naše srdeční energetické centrum nebo mozek. Důležité je, že touhu po prožívání emocí v sobě máme zakořeněnou a od samotného počátku bytí je pro nás až životně důležitá.

Ve své praxi se každý den setkávám s katastrofálními následky toho, když dítě není milováno anebo lásku z nějakého důvodu od rodičů a hlavně matky necítí. Některé děti necítí tuto emoci již v prenatálním období, některé ji získává pouze při určité formě chování. Kdybych měla jen jedno přání na každého rodiče, tak je to právě onen tok lásky, o který by měli pečovat. Jaké následky tedy má stav, kdy dítě necítí od rodičů lásku? Pojďme se podívat na jeden příklad z mé praxe (jméno klientky bylo změněno):

Moje klientka Radka byla typickou vyhořelou manažerkou, která si místo rodiny vybudovala kariéru a na nějaký partnerský vztah a lásku ani neměla čas. Až těžké psychosomatické potíže jí donutily zpomalit a uvědomit si, že její život není v pořádku. Bylo jí přes 40 let, trpěla bolestmi hlavy, byla vyčerpaná a hlavně žila úplně sama bez partnera a rodiny. Když jsem Radku viděla poprvé, měla jsem pocit, že naproti mně sedí kámen. Na ženu byla extrémně chladná, rázná a postrádala jakoukoliv jemnou ženskou energii. Když jsme začaly odhalovat její emoční nastavení, zjistily jsme, že nebyla příliš chtěná a její matka jí už v těhotenství nadávala za to, že vůbec existuje. Oproti její starší sestře jí rodiče celé dětství dávali najevo, že není tak milovaná jako její sestra. Radka navíc zjistila, že jediný moment, kdy jí rodiče dávají alespoň nějaké emoce, je v momentě, kdy nosí dobré známky a je lepší než ostatní.

Jaké Emoční rovnice jsme tedy odhalily? Uvádím malý zlomek z celkového množství:

Nikdo mě nemá rád.

Lásky mám nedostatek.

Je lepší nemilovat.

Jsem milována, pouze když jsem perfektní.

Jen když mám výsledky, jsem milována.

Blízký má raději druhého, než mě.

Láska přináší do života peklo.

Zůstávám sama bez lásky.

Trestali mě, když jsem chtěla lásku.

Ve vzdoru je síla.

Lásku jsem nepoznala.

Nevím, co je to láska.

Láska nemusí dlouho vydržet.

Chcete také odhalit své vlastní Emoční rovnice? Vyberte si certifikovaného kouče zde: Tým certifikovaných koučů 

Vznik Emočních rovnic – Dítě je srovnáváno s ostatními

Dalším momentem, který na naše Emoční rovnice může mít negativní vliv, je srovnávání naší osobnosti s ostatními. Rodiče to mnohdy myslí dobře a chtějí tímto přístupem dítě motivovat, avšak jak najít zdravou míru? Do jakého momentu se jedná o motivaci a kdy se již jedná o snižování naší sebedůvěry? Pokud vás rodiče často snižovali, mohli jste získat následující Emoční rovnice:

Všichni jsou lepší než já

Ostatní jsou lepší než já

Musím být stejně dobrý jako ostatní

Jsem k ničemu

Názor druhých je důležitý

Nevěřím si

Jaký vliv na náš život mohou mít porovnávací Emoční rovnice?

Všichni jsou lepší než já – pravděpodobně budete mít nízké sebevědomí a nebudete se spoléhat na sebe. Budete mít problém s rozhodováním a budete vyžadovat hodně názorů z okolí, než se odvážíte udělat jakýkoliv krok. Budete o sobě mluvit spíše negativně a neucítíte vnitřní spokojenost.

Musím být stejně dobrý jako ostatní – tato Emoční rovnice nás sice může hnát dopředu, avšak za každou cenu. Nikdy nebudeme prožívat spokojenost v přítomnosti a budeme mít neustále pocit, že jsme horší než ostatní. I když dosáhneme úspěchu, nebudeme se umět pochválit a na chvíli se zastavit.

Jsem k ničemu – Tento vzorec mívají často lidé, kteří prožívají celoživotně nepříjemné myšlenky a pocity absolutní zbytečnosti. Bojí se pustit do nových projektů, seznamovat se a v kolektivu se nebudou projevovat. Jedná se o závažný negativní vzorec, který nás ovlivňuje ve všech oblastech života.

Názor druhých je důležitý – lidé s touto Emoční rovnicí se bojí žít svůj vlastní život. Neustále se ohlížejí na to, zda s jejich jednáním druzí souhlasí. Pokud si mají jít za svým anebo si hájit svůj vlastní názor, prožívají nepříjemné emoce a mnohdy ani nezvládnou jít vlastní cestou.

Vznik Emoční rovnice – Otec neumí podporovat ve své dceři ženskost

Pokud jste žena, zcela jistě si dobře vybavujete, jaký vztah jste měla s vlastním tátou. Pokud vás otec dokázal ochránit, byla jste pro něj princeznou a uměl vám dávat zdravým způsobem najevo lásku, buďte za to vděčná. Bohužel zjišťuji, že většina mužů neumí s emocemi jejich dcer pracovat a místo jemného přístupu ve svých dcerách podporuje mužské energie, soutěživost anebo jim nedává lásku vůbec najevo. Ženy, které nezažívaly od svých otců jemný a láskyplný přístup, většinou trpí v dospělosti v partnerských vztazích a jsou to takzvané ledové královny. Kromě toho se často u těchto žen objevují psychosomatické obtíže v oblasti ženských orgánů a trpí také často komplexní ztuhlostí těla.

Jaké Emoční rovnice tedy mohou tímto nevhodným přístupem vzniknout?

Když se chovám jako holka, táta mě nemá rád.

Od táty nemám dostatek lásky.

Emoce je lepší tátovi neprojevovat.

S tátou si jako žena nerozumím.

V ženskosti jsem slabá.

Mé projevy ženství táta nechápe.

Je lepší se chovat jako kluk.

Při projevu emocí přišla bolest.

Táta mi nerozumí.

Nemám ráda ženské křivky.

Pokud se tedy nepřijímáte jako žena a máte spíše mužské projevy chování, zkuste si udělat analýzu vašeho vztahu s otcem. Jaké emoce k vám choval a jak vás přijímal jako dívku? Každá žena by v sobě měla nosit jemné ženské energie, se kterými by také měla umět pracovat.

Vznik Emoční rovnice – Matka se neumí chovat k synovi

I matky dělají ve výchově svých synů chyby. Je poměrně časté, že je vychovávají bez přítomnosti partnera, který je často v práci anebo je žena samoživitelkou. Některé ženy zapomínají na to, že z jejich synů by měl vyrůst muž, který by měl umět pracovat nejen s logikou, ale i s emoční složkou osobnosti. A tak své syny učí, aby emoce potlačovali, určitě si vybavujete častou “hlášku” z dětství typu:” Nebreč, kluci přece nebrečí!”. Anebo je naopak vychovávají k přílišné “ženskosti” a chlapci tak postrádají v dospělosti mužskou složku osobnosti.

Jaké Emoční rovnice tedy mohou tímto nevhodným přístupem vzniknout?

Emoce je lepší neprojevovat.

Když projevím emoce, jsem slaboch.

Chlapi nebrečí.

Projevení emoce znamená selhání.

Když brečím, máma se zlobí.

Je lepší si emoce nechat pro sebe.

Jak sami vidíte, takové emoční nastavení velice často způsobuje u mužů jejich neschopnost projevovat emoce vůči partnerce i okolí. Pokud jste tedy ženou a vychováváte syna, nechte jej při projevování emocí co nejvíce svobodného. Naučte ho emoce projevovat přirozeně a nezapomeňte mu poskytnout i mužskou složku v jeho výchově.

Chcete také odhalit své vlastní Emoční rovnice? Vyberte si certifikovaného kouče zde: Tým certifikovaných koučů 

Vznik Emoční rovnice – Dítě je psychicky nebo fyzicky trestáno

Věřím tomu, že výchova dítěte není vůbec jednoduchou záležitostí. A tak se někdy uchylujeme k trestání dítěte, abychom jej k něčemu donutili, anebo korigovali jeho chování. Někteří lidé dokonce stále zastávají názor, že nejlepším výchovným prostředkem je “tvrdá ruka” a místo domluvy je mnohem jednodušší dítěti “jednu vrazit”.

Já osobně si myslím, že fyzické i psychické tresty jsou projevem té nejnižší vztahové inteligence a značí o tom, že jsme si dítě ani neměli pořizovat. Děti je totiž možné vychovávat i způsobem, který je jemný, bez ztráty naší přirozené autority. Navíc, sama se neustále setkávám s následky fyzického a psychického trestání rodiči ve formě vzniklých negativních Emočních rovnic. Podívejte se na na některé z nich:

Když se chovám přirozeně, přichází trest.

V mém životě jsou tresty normální.

Trest může přijít kdykoliv.

Radovat se mohu pouze za odměnu.

Musím být za trest doma.

Když nebudu dobře jíst, přijde trest.

Velice často se na mých konzultacích setkávám s traumatizovanými klienty, kteří byli psychicky i fyzicky trestáni. Je až překvapující, kolik z nás zažilo během dětství nějakou formu trestu, která se jim formou traumatu a emočního nastavení zapsala do emočního podvědomí. V tomto případě jsou také velice časté již zmíněné emoční cysty, které poté způsobují lidem psychosomatická onemocnění, především stagnaci energie v různých místech těla.

Vznik Emoční rovnice – Rodič dítě používá jako vrbu/prostředníka pro řešení partnerských problémů

Je zcela běžné, že v partnerském vztahu řešíme různé nesrovnalosti a občas se prostě “chytneme”. Bohužel se v některých rodinách stává, že dítě začne fungovat jako prostředník mezi rodiči a je svým způsobem stavěn do pozice mediátora v jejich partnerství. Pro dítě je tento stav velice nepříjemný, protože se často musí rozhodovat, který z rodičů je vlastně “lepší” a v právu. Někteří rodiče také dítě používají jako vrbu a chrlí své problémy na děti, místo toho aby si je vyřešili mezi sebou.

Jaké Emoční rovnice tedy mohou tímto nevhodným přístupem vzniknout?

Máma má problémy.

Musím rodičům pomáhat v jejich lásce.

Když rodičům nebudu pomáhat, rozejdou se.

Máma nemá tátu ráda.

Jsem prostředníkem v lásce blízcích.

Beze mě se blízcí nemají rádi.

Musím urovnávat hádky mezi blízkými.

Z mé praxe znám případ jednoho chlapce, který měl neustálý pocit viny v momentě, kdy se jeho blízcí dostali do sporu. Měl neustále tendenci uhlazovat jakékoliv spory a když se mu to nepodařilo, upadal do deprese. Nebyl také schopen dlouhou dobu opustit rodinné hnízdo, protože se obával, že se bez něj rodiče neobejdou a jejich vztah bez jeho přítomnosti zkrachuje.

Situací, během kterých vám mohly v dětství vzniknout negativní Emoční rovnice, je nespočetné množství. Je to právě dětství, které byste měli důkladně analyzovat a zjistit, co všechno nepříjemného jste zde prožili.

Chcete odhalit své Emoční rovnice? Vyberte si svého odborníka zde: Tým certifikovaných koučů